Útěk z vězení

	Dlouho potom co uprachla z vězení Fox River osmička vězňů, po tom co byl Michael Scofield zatčen Panamskou vládou, sešel se Lincoln Burrows a Sára Tancrediová, aby pomohli Michaeli z vězení. Pusté pláně, Panama, 17. května 2008 14:30h Sára: „Lincolne, jsi si jistý, že se máme sejít zrovna tady, na této vyprahlé pustině?“
	Lincoln: „Sáro, souřadnice byly napsány takto.“
	Sára: „Jen aby nám něco neudělali. Nebo tobě, když tě hledají.“
	Lincoln: „Sáro, byl jsem zproštěn vinny. A jsem rád...“
	Sára: „Stejně, kdo nás sem pozval...“
	Najednou se v dálce začalo něco objevovat, byl to vrtulník. Vystoupila z něj hezky oblečená dáma, která šla směrem k nim. Byla to ta osoba, na kterou čekali.
	Lincoln: „Sáro, podívej! Támhle jde nějaká žena.“
	Sára: „Konečně, je už 14:45... co tady vůbec děláme, proč tady?“
	Neznámá žena byla čím dál blíže k nim.
	London: „Lincoln a Sára? Já jsem London Shelyová.“"
	Lincoln: „To jste vy? Tak co máte za informace?“
	London: „Když půjdete se mnou, dozvíte se víc o svém bratrovi. Zde není vhodné o tom hovořit.“
	Sára: „Michael! Kde je?! Řekněte mi to!“
	Lincoln: „Sáro, uklidni se, ten je určitě v pořádku.“
	London: „Tak jdeme, nebojte se.“
	Neznámá budova, Panama, 17.května 15:10h London: „Takže, mám určité informace ohledně Michaela.“
	Lincon: „Pokračujte.“
	London: „Váš bratr je mrtev.“
	Sára: „Cože?!“
	London: „Je mi to líto.“
	Sára: „To ne...“
	Lincoln: „Sáro, počkej, kam to jdeš?“
	London: „Asi jste se o něj moc nebál...“
	Lincoln: „Byl to můj bratr. Ale já přijdu na všechnu pravdu, o to se nebojte.“
	„Cože?!"
	Sára: „Teď už mě nic nedrží při životě.“
	Lincoln: „Neboj, Sáro, však já tomu přijdu na kloub, co víš, co je ta ženská zač.“
	Sára: „To opravdu nevím, ty ji neznáš, já ji neznám... Jak se odsud dostaneme?“
	Lincoln: „Mám nápad...“
	Sára: „Jaký?“
	Lincoln: „Tady to auto si vypůjčíme. Jim to vadit nebude...“
	Sára: „A kam to vůbec pojedeme?“
	Lincoln: „Na pobřeží.“
	Sára: „Co budeme dělat na pobřeží?!“
	Lincoln: „Prosím, na nic se neptej, vše ti pak vysvětlím.“
	Pobřeží, Panama, 17. května 19:30h
	Sára: „A co tady, Lincolne, děláme?!“
	Lincoln: „Sáro, zatím se tu projdi, já si musím jít něco zařídit.“
	Sára: „No tak dobře. Ale kam?“
	Mezitím co jde Lincoln do nějaké budovy, tak jde Sára k pláži a sedne si tam.
	Sára: „To jsou dnes velké vlny, přesně tak jsem si to s Michaelem představovala. Jednou se projít po pobřeží a dívat se na vlny, jak se tříští o kameny.“
	Lincoln: „Sáro.“
	Sára: „,Oh, to jsi mě vylekal, byla jsem zasněná.“
	Lincoln: „Promiň, Sáro. Měli bychom se někde ubytovat. Noc není v Panamě bezpečná.“
	Sára: „Tak jedeme, jsem trochu ospalá.“
	Lincoln: „Tady na pobřeží bude hodně motelů.“
	Motel Mariano, Panama, 17. května 20:00h Lincoln: „Vezmeme si dva pokoje, 16 .a 17.“
	Sára: „Díky za všechno, co pro mě děláš.“
	Lincoln: „Nedělám to jen pro tebe, ale hlavně kvůli Michaelovi. Kdybys něco potřebovala, víš, kde mě najít.“
	Sára. „Dík, tak dobrou.“
	Lincoln: „Tak dobrou noc.“
	Sára si myslí: „Moc útulné to tady není, ale co...“
	Lincoln: „Tak se podíváme, co nového. Ještě, že s sebou mám notebook. Přišel mi e-mail.“
	Váš bratr žije, hledejte ho ve vězení st. Augusto. Neklaďte si otázku, kdo jsem, protože mě brzo poznáte...osobně...
	„Cože?! To nemůže být možné!“
	„St. Augusto, kde to vůbec může být?“
	„Stůjte, Lincolne.“
	„Co? Kdo jste?“
	„Susan...“
	„Susan...?“
	„Opravdu jsme se brzo potkali.“
	„Vy jste psala ten e-mail? Takže můj bratr není mrtvý?“
	„Není mrtvý.“
	„Kde je st. Augusto?“
	„Já vám to vězení ukážu. A můžete dostat svého bratra ven.“
	„Můžu? To je hezké, že od vás mám svolení.“
	„Tady se to špatně vysvětluje. Půjdeme někam na neutrální místo.“
	Neznámá budova, Panama, 19. května 22:00...
	„Tak proč bych měl poslouchat vás?“
	„Jediná možnost, jak dostat vašeho bratra ven, je útěk.“
	„S tím počítám.“
	„Je to jediná možnost. Dáme vás do vězení, budete obviněn falešně, takže až uprchnete, budete volný. A vy vymyslíte plán, jak uprchnout. Vše potřebné vám dáme.“
	„Vy nám nepomůžete?“
	„Zachováváme si diskrétnost a pro vašeho bratra tu teď žádná práva neplatí, když je ve vězení.“
	„Ale proč nám ta žena tvrdila, že je mrtvý? A co z toho vlastně budete mít vy?“
	„Bojujeme proti Společnosti, jsme jedna z mála organizací, která se jí může svými prostředky postavit.“
	„A kdy tam půjdu?“
	„To záleží na vás. Ted vás odvezeme zpět do toho motelu.“
	Motel Mariano, Panama, 20. května 8:50...
	Lincoln: „Sbohem Sáro... zavolám.“
	Susan: „Dobré ráno. Nastupte si.“
	„I vám“
	„Sára o tom zatím neví?“
	„Můžu jí pak zavolat?“
	„To nějak zařídíme. Teď si nastupte, jedeme za vaším bratrem.“
	„Ale co bude se Sárou, bude tu v bezpečí?“
	Susan: „O to se nestarejte.“
	Motel Mariano, Panama, 20.května 10:55...
	„To je ráno... Cože?! 10:55! To jsem nějak zaspala. A co Lincoln... může být už vzhůru?“
	Zvoní telefon.
	„Haló?“
	„Sáro.“
	„Lincolne, proč mi voláš, když jsi...“
	„Já tady nejsem.“
	„Cože?“
	„Je to na dlouhý povídání... no zkrátka... Michael je živej. A vím kde je...“
	„Michael není mrtvý! A kde je?“
	„To je právě to. Je ve vězení st.Augusto... a jedna žena z vyšších míst mi ho pomůže odtamtud dostat.“
	„Jak?“
	„Budeme muset utéct.“
	„Zbláznili jste se?! Víte jak to dopadlo.“
	„Vím... za pár minut se mám setkat s Michaelem, tak se měj, když tak ti zavolám.“
	„Ale Lincu... Položil to. Co dál? Přece tu nebudu jen tak stát a nic nedělat!“
	Vězení st.Augusto, Panama, 20. května 12:55...
	Lincoln: „Michaele.“
	„Lincu, proboha, co tu děláš?!“
	„Zachraňuju tě.“
	„Bylo mi to naznačeno, ale doufal jsem, že to tak nebude.“
	„Teď se dozvíš všechno potřebný. Budeme mít menší společnost...“
	„Já vím, Susan B. Anthony.“
	„Dobrý den.“
	Michael a Lincoln: „Dobrý den.“
	„Takže všichni víme, o co tu jde.“
	Lincoln: „Doufám, že bude všechno platit.“
	„Na to se spolehněte.“
	„Lincu, jak tedy utečeme?“
	„Dělej, co ti říkám.“
	„Dobře.“
	„No hlavní je, dostat se z týhle cely.“
	„To nebude tak jednoduchý.“
	„Já si myslím, že to nebude moc těžký.“
	„Pojď za mnou.“
	„Záchod?“
	Lincoln: „Pod těmahle trubkama těsně vede větrací šachta, kdybychom odstranili tenhle záchod, dostaneme se přímo k větrací šachtě.“
	„Věděl jsem, že si poradíš, ale víš, kam to vede?“
	„Vím to přesně... do IT centra.“
	„Ale jak se tam dostanem?“
	„Chtělo by to něčím rozleptat ty trubky, aby jsme se dostali do spod, kde je ta šachta.“
	„Ale jak?“
	„Musíme jít za Susan, aby nám podstrčila to, co potřebujeme. Když už budeme u toho, taky potřebujeme peníze, abychom podplatili údržbáře, aby zastavil na chvíli vodu.“
	„Nebojte, vím, co potřebujete. Pojďte blíž.“
	Lincoln: „Á.“
	„Máte ještě nějaké peníze?“
	„Kolik potřebujete?“
	„Musíme podplatit údržbáře pro náš plán...“
	Susan: „Víte co? Nechte to na mně, já ho podplatím.“
	Lincloln: „Dík.“
	Susan: „Opatrně! A běžte!“
	Lincoln: „Nalij to sem.“
	„A co teď?“
	„Počkáme... a potom sem dám tu bombu.“
	O dvě hodiny později... Michael: „Je dost velký?“
	Lincoln: „A teď tu bombu, pojď stranou!“
	Buch!
	Lincoln: „Nekdřív polezu já, pak ty.“
	Michael: „Tady je ta šachta.“
	Lincoln: „Nikdo tam není. Pokusím se to otevřít.“
	„Ksakru! Nejde to!“
	„Zaber ještě víc.“
	„Je to tak zrezivělý, že s tím nepohnu!“
	„Tak to vykopni.“
	„Ááá!“
	„Sláva!“
	Lincoln: „Tady někde by to mělo být.“
	Michael zakopne: „Ááá!“
	„Je to dobrý?“
	„Jak to uděláme?“
	Lincoln: „Tady tyhle krabice, vlezeme do nich.“
	„Ale jsou v nich počítače!“
	Lincoln: „Tak je někam poklidíme.“
	„Porozhlédneme se.“
	„Michael: Támhle do toho odpadu starejch počítačů.“
	„Myslím, že někdo jde!“
	„Rychle!“
	Lincoln: „Uá!“
	První ostraha: „Kde jsou ty kompy, Murphe?“
	Druhá ostraha: „Tady, ty vole!“
	První ostraha: „Jsou nějaký těžký.“
	Druhá ostraha: „Dělej! To víš, kvalita je těžká věc.“
	„No jo!“
	Lincoln: „Uh!“
	Druhá ostraha: „Dávej pozor, Deryle!“
	„Dveře jsou otevřený.“
	„To je dobře.“
	Lincoln: „Uhm!“
	Druhá ostraha: „Nezdržuj se, budem' mít studenej oběd!“
	První ostraha: „Fazole!“
	Lincoln: „Michaele?“
	Michael: „No?“
	Lincoln: „Támhle.“
	Michael: „Krásnej gauč. Takovej chtěla mít doma Sára.“
	„Máš pravdu. Vytáhni něco ostrýho.“
	„Nemám nic u sebe, leda zuby. Ne počkej, támhle má ředitel nůž.“
	„Od salámu!“
	„Lepší než nic.“
	Lincoln: „Nařízni to tadyhle po kraji. Potřebujeme toho kus.“
	Michael: „Nejde to moc...“
	Lincoln: „Počkej! Slyšíš ty kroky?“ Created by Jika

To Be Continued